Oblasti dobré praxe

Kompletní školní poradenská pracoviště vytvořena projektovou aktivitou města

Za sedm let se povedlo vybudovat na 25 školách funkční poradenská pracoviště s psychology, speciálními pedagogy, sociálními pedagogy a kariérními poradci. Pracoviště doplňovali koordinátoři inkluze a všichni zajištění pracovníci byli metodicky řízeni dalšími odborníky na školní poradenství (více v Vedení podpůrných pozic ve školách v Ostravě-Porubě).

První projekt pro komplexní řešení rovného přístupu ke vzdělávání byl v Ostravě zahájen v roce 2016 a poslední projekt Rozvoj rovného přístupu ke vzdělávání ve městě Ostrava III byl ukončen v roce 2022. Síla projektu a jeho velikost vychází z možnosti spravovat projekt na úrovni města. Tím pádem jsou ředitelé osvobozeni od administrativy a město z projektových peněz navíc bez problémů financuje projektové manažery. Důležitým prvkem pro zachování stability nových pozic bylo tzv. předfinancování od města v době, kdy mezi projekty vznikaly několikaměsíční mezery a školy během nich neměly prostředky na mzdy všech podpůrných pracovníků.

Iniciativa neprobíhala pouze na základních, ale také v mateřských školách. Na nich vznikly pozice sociálních asistentů. 90 % z nich tvořily romské matky, které si dokázaly doplnit vzdělání a po skončení projektu dále působí ve školství. Sylva Sládečková, bývalá vedoucí odboru školství, popsala úlohu pracovnic následovně: „Byly to maminky, které byly z terénu, dělaly hodně velkou spojku mezi rodiči a mezi školou a v mnohém se osvědčily.“ Konec projektu neznamenal zánik pozic, díky partnerství města s neziskovou organizací, která převzala postupy města a dále ve školkách působí.

Zajištění podpůrných pozic založené na efektivitě a komunikaci s řediteli i radou města

Cesta od vzniku projektu po výsledné zajištění pozic byla založena zejména na neustálé komunikaci mezi aktéry. Město Ostrava poskytlo ředitelům seznam pracovníků a možností podpory, které mohou z projektů zajistit. Návazně ředitelé na základě znalosti potřeb školy vybrali opatření vhodná pro svá pracoviště. S každým ředitelem v projektu proběhla individuální konzultace. Někteří ředitelé hned věděli, co pro školu potřebují, jiní rádi využili doporučení od metodiků či kolegů, protože ne všichni věděli, jak každá pozice (např. speciální či sociální pedagog) funguje v ekosystému školy. Pro tento případ se osvědčila společná setkání ředitelů, kde docházelo ke sdílení informací. Méně zkušení ředitelé tak mohli čerpat zkušenosti z míst, kde s podpůrnými pozicemi již pracovali. Celá fáze by se dala popsat jako zjišťování, administrace a naplňování potřeb.

Po zjištění počtu pracovníků a napočítání úvazků bylo další výzvou přesvědčit radu města aby podpořila 100milionový projekt. Navíc se jednalo o “měkký projekt“, neboli aktivitu, po které nezůstane postavená silnice či budova. Důležitá je proto argumentace daty o školní neúspěšnosti a personální situaci v území (dostupná na DataPAQ.cz nebo v reportech na MapaVzdelavani.cz). Zde bylo potřeba upozornit, že intervence bude mít výsledky v dlouhodobém horizontu, a ne že se po třech letech radikálně změní počet neomluvených hodin, propadání či nedokončování ZŠ. Podpůrné pozice musí na děti působit aspoň celý jeden stupeň vzdělávání.

„Argumentace je i o tom, že spoustě lidem se zdá: 'Jo, za nás žádné takové pozice nebyly a chodili jsme do školy. Bylo nás 34 ve třídě a normálně jsme vystudovali a nemáme z toho žádný životní handicap. Co vy to teď jako vymýšlíte na těch školách? Proč to musí být tolik lidi? Proč se tak tolik staráme?'

Proto je důležité umět argumentaci připravit v kontextech. Protože my jsme třeba právě tím, že se nám podařilo vytvořit pozice kariérových poradců na všechny školy i těch koordinátorů nadání atd., tak nám zejména ti kariéroví poradci udělali na školách obrovský kus práce. Když se potom bavíte s kariérovým poradcem ze školy, která je stoprocentně romská, a on vám se slzami v očích sděluje, že se mu letos poprvé podařilo všechny děti umístit na střední školu a nikdo nejde automaticky na úřad práce. To je to, co musíte dokázat přenést i těm, kteří rozhodují financích.“

Zahájení iniciativy přes odvážné ředitele

Bývalá vedoucí školského odboru Sylva Sládečková uznává, že na počátku projektu bylo potřeba získat ředitele, kteří mají v inovacích větší iniciativu a ochotu zapojit se do něčeho nevyzkoušeného. Tím se získají pro projekt ambasadoři, kteří mohou svůj pohled a zkušenosti sdílet na poradách nebo jiných schůzkách. Dochází k inspiraci dalších ředitelů od jejich kolegů, což má podle Sládečkové větší význam a jedná se důvěryhodnější zdroj, než kdyby ředitelům něco „nařizoval“ úředník.

Školní psycholog ochrání před nálepkami a čekáním na jinou péči

Pozice školního psychologa se v projektu osvědčila. Ukázalo se, že není problém, když psycholog působí na půl úvazku ve škole a v ordinaci nebo má dva úvazky na školách blízko sebe. Není však efektivní (a možné), aby vznikli tzv. létající psychologové mezi několika školami.

Samotní kliničtí psychologové a psychiatři pozice školních psychologů oceňovali, neboť se jedná o předstupeň pomoci, díky kterému se může problém vyřešit a žák nemusí podstupovat dlouhou čekací dobu na jiná vyšetření. Stejně tak může dětský psycholog včas diagnostikovat, zda žák potřebuje navštívit psychiatra, například pokud se neúspěšně vyrovnává s rozvodem rodičů nebo úmrtím v rodině. Redukuje se tak šance, že dítě bude stigmatizováno během delší čekací doby na vyšetření u klinického specialisty.

Když projekt skončí aneb školní poradenství jako priorita města

Po skončení projektu se rozhodlo město Ostrava podpůrné pozice na školách doplácet. Argumentem pro uvolnění prostředků z rozpočtu města byla prosba na ředitele, aby vytvořili plán zlaté střední cesty, který není příliš náročný, ale zároveň nebude radikálně snižovat počty pracovníků. Město zároveň vykrylo částku mezi přechodným obdobím projektu (navázání na Šablony OP JAK) a poskytlo školám kolem sedmi milionů korun na již zaměstnané pracovníky.

Školy nyní pozice školního poradenství financují prostřednictvím psaní vlastních projektových žádostí v rámci projektu Šablony z OP JAK. Podle Sylvy Sládečkové by však ocenili opět formu projektů, které by mohlo koordinovat město: „Zpětná vazba je taková, že školy chtějí s námi spolupracovat, vítají, že budeme podobné projekty psát. Vítají aktivity, kdy se domluvíme na spolupráci s neziskovým sektorem. Někdy se ptají, jestli nebude zase takový velký projekt řízený městem, protože mají zájem do něho vstoupit. Říkají, že je to něco, do čeho půjdou vždycky. Když mají psát projekty samy, už opravdu přemýšlí, do jaké míry to jsou schopny zvládnout. Ale ve chvíli, kdyby tohle dělalo město, mají vždy zájem.“ Získáváme tak názorný příklad, že jakmile je možné za ředitele převzít jakoukoliv administrativní agendu, bude se zpravidla jednat o jimi oceňovaný krok.