Kontext území

Poblíž elektrárny v Prunéřově pořídilo město Kadaň v 90. letech čtyři budovy z majetku Českých drah. Do nich byli nastěhováni lidé, kteří měli problém se splácením nájmu v centru města. Zároveň chátral bytový fond z 80. let se zastaralým topením na uhlí. Sociálně znevýhodněné obyvatelstvo vzniklo z původních dělníků pro stavbu tušimické elektrárny a pracovníků v dolech.

V 90. letech se začalo novou politickou reprezentací centrum města obnovovat. Staré byty byly převzaty od okresního podniku bytového hospodářství. Výzvou byla segregovaná lokalita v Prunéřově o cca 200 lidech, jež byla zanedbaná a bez sociální práce.

V roce 2002 nastoupil do čela města Kadaň Jiří Kulhánek a rozhodl se lokalitu spravovat ve spojení s Agenturou pro sociální začleňování. Do oblasti byl zaveden městský autobus, který přijížděl podle začátku výuky ve školách. Děti byly rozděleny do všech pěti ZŠ v Kadani. Toto řešení však nebylo ideální, neboť segregace je usazena ve zkušenostech rodin a změny jsou postupné. Proto bylo přistoupeno k další opatřením – především v oblasti zajištění kvalitního bydlení a návazné sociální práce s rodinami.

Oblasti dobré praxe

Prostupné bydlení dává rodinám šanci na nový začátek ve spolupráci se sociálními službami

S postupným rozšiřováním bytového fondu byl zaveden také systém prostupného bydlení. Jedná se o byty rozdělené podle kvality do tří kategorií s tím, že i nejnižší kategorie nabízí základní standard bydlení. Aby rodiny prostupovaly do bytů vyšší kvality, tak musí plnit konkrétní podmínky – školní docházka dětí, zaměstnanost rodičů (často ve spolupráci s úřadem práce) a věnovat se vlastnímu oddlužení, pokud se jich tento problém týká. K těmto aktivitám je rodinám k dispozici sociální pracovník.

Základním principem pro úspěch v prostupném bydlení je rozšiřování bytového fondu, neboť dostatek dostupných bytů dává potřebným rodinám stabilitu – bez hrozby využívání krátkodobých smluv v rámci komerčního bydlení. V samotných takto spravovaných bytových domech ve vlastnictví města funguje samospráva, kdy každý dům (včetně sociálně vyloučené lokality) má svého domovníka. Díky tomu jsou domy vymalované a uklizené. „Někdy se lidem z dvojky nechce do města (třetí kategorie) a brzdí nám prostup,” popisuje spokojenost lidí bývalý starosta Jiří Kulhánek.

Kariérové poradenství a středoškolské obory přímo ve městě odklání žáky od úřadu práce

Po pravidelném setkávání starosty, pracovnic nízkoprahového klubu a ZŠ praktické došlo ke shodě nad řešením problému žáků končících na úřadu práce a to v podobě otevření oborů kategorie E (nižší střední vzdělání s výučním listem) přímo ve městě Kadaň.

„Na zemědělce v Kadani (krajská) se nám podařilo otevřít zahradníka a zedníka. Dostali jsme z úřadu i pětadvacetileté děti, které se vrátily do školy. Jejich výmluva byla, že musí dojíždět, tak jsme jim to udělali přímo v Kadani. Zhruba 70 % jich to dokončilo po prvních 3 letech.“

Žáci dostávali během studia práci od města typu malování, údržba zeleně, stavba chodníků. Stali se tak dobrým příkladem pro vrstevníky. Postupně se přidali další obory: obráběč, strojní mechanik apod. Město podporovalo středisko SŠ v Kadani (odloučené pracoviště SOŠ v Chomutově) finančními prostředky, protože zejména stroje pro praktické vyučování jsou nákladná investice. Finance ale nebyly největší výzvou, tou bylo přesvědčení rodičů, aby děti na vzdělání přihlásily a k tomu ve městě pomohlo kariérní poradenství ze strany neziskových organizací.

Kariérové poradenství je intenzivní práce s motivací žáků

O kariérové poradenství se v Kadani stará nezisková organizaci Světlo Kadaň. Jejich činnost popsal Jiří Kulhánek následovně: „Největší práci odvedly holky ze Světla. Ony šly do Prunéřova a s mámou nebo tátou řešily proč dítě na střední školu neposlali. Ukázali jim příklad, proč je to dobrý a aby ho tam poslali.”

Světlo Kadaň nemělo pro kariérové poradenství vhodnou výchozí pozici. Ze začátku se potkávalo s nedůvěrou škol, ale postupně se stav zlepšil v době pandemie covid-19, v které děti využívaly počítače a doučování v nízkoprahových klubech a školy poté začaly s organizací spolupracovat. Ředitel sekce služeb pro děti a mládež Filip Ráža si pochvaluje výsledný stav pro propagaci svých služeb:

„Lezeme hodně do škol. Na třídních schůzkách nás pozve škola a rozdají se letáky. Na první den výuky nás škola pozve a mluvíme s dětmi. Říkáme jim, co pro ně můžeme udělat a kdy se na nás mohou obrátit. Někdy stačí získat dvě děti a ve třídě si to řeknou ve stylu: Pojď tam se mnou, já tam jdu zítra… Stává se nám, že nás využije starší sourozenec a teď tu máme jeho bratra.“