Oblasti dobré praxe

Jasné vymezení hranic, kde působí školy a kde OSPOD v řešení školního neúspěchu

Zákon o sociálně-právní ochraně dětí obsahuje paragraf 6 popisující skupiny dětí, kterým se má OSPOD věnovat. Kvůli příliš obecným definicím, nebo naopak specifickým znakům ohroženého dítěte (ohrožení násilím, útěky od rodičů) školy často neumí či nechtějí řešit projevy školního neúspěchu s úředníky OSPOD anebo naopak chtějí řešit s OSPOD příliš brzy. Školy se vlivem nejasného zákona mohou stavět do role detektiva, který nemá dostatek důkazů, a proto případ odkládají. Zuzana Aghová z OSPOD Nymburk se rozhodla situaci řešit tak, že školy učí pracovat s nástrojem „podezření na paragraf 6“ a plnohodnotným využíváním výchovných komisí, případových konferencí a síťování škol s dalšími aktéry.

Školy mají informace o činnostech, které musí s dítětem absolvovat, než kontaktují OSPOD. Při řešení školního neúspěchu, jsou jednotlivé stupně intervencí podmíněny počtem neomluvených hodin.

„Do 10 neomluvených hodin řeší škola se zákonným zástupcem na schůzce, na kterou je pozván doporučeným dopisem, provede o jednání zápis se závěry a dohodnutými kroky k nápravě.

Nad 10 neomluvených hodin svolává ředitel školní výchovnou komisi, zve zákonného zástupce doporučeným dopisem, je proveden zápis z této komise, škola může přizvat jako účastníka příslušný OSPOD (dle trv. bydliště dítěte).

Nad 25 neomluvených hodin posílá ředitel školy oznámení o pokračujícím záškoláctví s náležitou dokumentací správnímu odboru obecního úřadu s rozšířenou působností a do kopie OSPOD, případně oznámení na PČR.“

Může se tak stát, že škola je při kontaktování OSPOD odmítnuta s tím, že musí nejdřív vyčerpat všechny uvedené možnosti. V této oblasti je důležitá edukace výchovných poradců a ostatních pedagogických pracovníků o všech možnostech řešení školního neúspěchu. Do nich patří rozhovor žáka a třídního učitele, který je velkou oporou samotného OSPODu, neboť má někdy větší přehled o dítěti než samotný rodič, zejména v oblasti šikany. Podobně nápomocní mohou být v zárodku případu také výchovní poradci, školní psychologové nebo nově role sociálních pedagogů. Dalším krokem je telefonát a zaslání doporučeného dopisu kvůli schůzce s rodiči ve škole. Pokud je dopis ignorován, má škola důkaz, že se situaci snažila řešit

„My si se školou zavoláme a řekneme si, že se tu začínají rýsovat potíže s nějakým dítětem a já jim řeknu, ať to zkusí zvládnout v rámci školy, což je první krok. Škola musí začít sama. Poté se zeptám, jestli vyčerpali všechny své možnosti. To je moje první otázka. Když mi vyjmenují, že jednali s dítětem, že jednali s rodiči, že se snažili o nastavení pravidel, ale ony stále nefungují, navrhnu jim: Pojďme uspořádat výchovnou komisi, a do té už může OSPOD vstoupit zcela legálně. Dřív bychom s tím dítětem neměli pracovat,“ shrnuje postup Zuzana Aghová

Při rozhovoru OSPODu se školou je možné ředitele provázet situací pomocí otázek, které pracovníkovi napoví, že by měl situaci dítěte řešit. Často se jedná o dotazy přímo spojené se zněním zákona: Máte podezření, že dítě spadá pod paragraf 6 z důvodu: pozdních příchodů, pofidérní omluvenky, nenošení svačiny, nevyspalosti dítěte, problémy s penězi na výlety apod. Pracovníci tak pomáhají určit ředitelům míru ohroženosti dítěte. Po zjištění, že by se dítěti mělo věnovat více pozornosti, přichází uspořádání výchovné komise.

Výchovná komise je základem pro vstup OSPOD do školy a vyhodnocení situace dítěte

Podle Z. Aghové mají někteří ředitelé škol z jiných území zkušenost s odmítáním účasti pracovníků OSPOD na výchovné komisi. Je pravda, že zákon tuto povinnost neukládá, ale škola může v každé pozvánce na výchovnou komisi uvést, že předmětem schůzky je podezření o zařazení dítěte do paragrafu 6, čímž se stává účast OSPOD nezbytná.

Po výchovné komisi mají pracovníci 1–2 měsíce na vyhodnocení, zda dítě spadá do paragrafu 6. Zuzana Aghová vidí toto období jako příležitost pro velké množství intervencí v podobě edukace, poradenství a především hlubšího poznání případu. Poté je možné vyhodnotit, zda stačí na rodinu dohlížet či přistoupit ke komplexnímu řešení, do něhož se zapojuje celá síť aktérů z území.

Další aktéři a jejich provázání fungují jako prodloužená ruka OSPOD při řešení školního neúspěchu.

Značná část důvodů, proč děti nechodí do škol nebo v nich neprospívají, je provázána s problémy s bydlením, zaměstnáním či financemi. Proto je důležité, že OSPOD Nymburk dlouhodobě pracuje na síťování všech aktérů v území. Díky tomu dokáže rodinám zajistit vše potřebné pro šanci na zlepšení jejich situace.

„Nezisková organizace je schopná do rodiny docházet klidně denně, když je potřeba. Když uvidí, že je potřeba začátek fakt nastartovat a rodinu rozjet, dělají i to, že děti odvedou do školy, aby je navykli nějakému režimu a rodiče učí rodičovským kompetencím, což se dřív nedělalo. Dneska se snažíme odkrývat i podhoubí rodiny a snažíme se s rodinou pracovat komplexně, abychom zjistili, co tam je za další problémy. Zjistíme třeba, že opravdu nemají zařízené všechny dávky. Tím pádem mají méně peněz, než by mít mohli, nebo si nevědí rady s úkoly. Tudíž je zkontaktujeme s doučováním, zprostředkujeme potravinovou a hygienickou pomoc, máme možnost získat školní potřeby od neziskovek atd. V souhrnu se vše propojí a rodině se pomáhá po komplexní stránce.“

Síťování aktérů pomáhá tzv. multidisciplinární setkávání, kdy se dvakrát do roka sejdou různé organizace a instituce pro společnou diskusi témat o práci s mládeží a vzdělávacím neúspěchem. Účastní se policie, soud, zástupci škol, zástupci lékařů, pedagogicko-psychologická poradna, sociálně aktivizační služby (Semiramis, Laxus, Respondeo, Romodrom, Fokus).

Setkávání probíhá také v rámci Místních akčních skupin a MAP Podlipansko, kde je OSPOD Nymburk člen skupiny Pro rovné příležitosti, a tím pádem je v kontaktu s dalšími pracovníky jako například s kolegyněmi z pedagogicko-psychologické poradny. Získané spojení se následně daří Zuzaně Aghové využívat v praxi: „Vím, že kolegyni z PPP můžu zavolat, když se potřebuji poradit, že mám pěstounské dítě, které má výukové potíže. Domluvíme co nejdřív termín, abychom dítěti pomohli. MAP mi je na setkání schopen proplatit občerstvení, ono se lépe povídá u kávy a občerstvení, které si nemůžu dovolit, kdybych to musela kupovat ze svého, úřad má omezené prostředky. Je důležité, když se všichni propojují. Opravdu i neformální setkávání mají něco do sebe. Tam se lidé poznají ještě lépe, zhmotní se vám tvář, která se skrývá za telefonním sluchátkem.“

Provazování škol a sociálně aktivizačních služeb je koordinováno samotným OSPODem. Informace o rodinách jsou díky tomu zvědoměny na všech místech a lze tak lépe pracovat například s případy rodin s více dětmi a sociálním znevýhodněním. Neziskové organizace pomáhají školám s dodržováním školní docházky žáků nebo připravenosti do školy a v případě potíží vyráží přímo do rodin. Pracovníci organizací se zároveň chodí představovat do škol učitelům, aby i oni věděli, na koho se mohou obrátit.

Psychohygiena a nastavení hranic chrání úředníky OSPOD před vyhořením

Zuzana Aghová vidí často posuny rodin v rámci „milimetrů“ a někdy úspěch nepřijde vůbec. Důležité je v úsilí nepolevovat, ale uvědomovat si základní podmínky:

1. Nikdy nelze spasit všechny děti.
2. Neplýtvat energií tam, kde se vyčerpají všechny možnosti a udělalo se maximum.